Taoista

10.08.2014 16:43

TAOISTA

   Po krátké návštěvě kláštera Nanian a malém občerstvení na chodníku, kdy jsme se s kamarádkou rozhodli odsednout si od stolu hlučných turistů a vychutnat si pár minut odpočinku a malé občerstvení, jsme se vydali směrem k jeskyni kde již dlouhá léta žije v odloučení taoistický mnich.
   Jeskyně je velmi skromě vybavena postelí, nějakými poličkami a zásobou různých věcí pro taoistické ceremonie … také několik sedátek s meditačními polštáři a malý oltář. Kolem jeskyně vede úzký kamenný chodník, na kterém je postaveno několik nízkých dřevěných židlí s opěradlem, typických pro čínský venkov, stůl se spoustou různých věcí včetně velkého kalendáře s mnoha čínskými znaky, znaky čínského zvěrokruhu a dalšími informacemi užitečnými pro zasvěcené. Dnes tento kalendář ukazuje 17.07.2014 Thursday. Mezi další zajímavé věci jistě patří velký budík zahalený kompletně v umělohmotné lepicí pásce patrně kvůli vlhkosti. Vedle stolku se kupí svazky taoistických modlitebních knížek, které se používají při ranních a večerních bohoslužbách. Ty si pravděpodobně mohou návštěvníci koupit, nebo vzít, neboť se jich tady skutečně kupí mnoho.
    Když jsme přišli, v jeskyni ani kolem nebyl nikdo, což je vzhledem k mým zkušenostem z předchozích návštěv poměrně nezvyklé. Stařičký mnich mívá většinou početnou návštěvu místních a někdy turisty z blízké turistické lokality. Náhle se pohnul závěs ve tmavé jeskyni a pán domu se objevil ve slabém světle přicházejícím ze vchodu do jeskyně, kde je spousta listnatých stromů stínících přímému slunečnímu svitu.
   Na jeho tváři jsem zvyklý vídat úsměv roztomilého staříka, avšak mnich se tentokrát zdál být velmi seriozní bez jeho typických zvoucích gest a úsměvů. Kamarádka zde byla poprvé a tento obrázek ji zprvu zanechal bez znatelných reakcí. Všechno se, ale změnilo když jsem se svou špatnou čínštinou začal snažit o komunikaci. Stařík se rozsvítil jako žárovka, která nerozsvítí v jeskyni, ale ve Vás. A to ať už se v ten moment cítíte jakkoliv. Schopnost komunikace se zdá být naprosto klíčová pro otevírání lidských srdcí.
   Kouzelný, upřímný, radostný, dětský úsměv starého taoisty naprosto sboural nejistotu, zda je naše návštěva vítáným spestřením či pouhým vyrušením popolední siesty. Popravdě řečeno když jsme se rozhodli jeskyni navštívit, vůbec jsem si neuvědomil, že byl právě čas odpočinku po obědě, kdy číňané většinou spí.
    Představili jsme se, zasmáli jsme se a mnich se odebral k plynovému vařiči připravit si oběd. Rozhodli jsme se nerušit a prošli jsme kolem kopců spirituálních knížek, včelího úlu a malého kuchyňského zařízení a vyšli na malou plošinku s kamennými stoličkami před jeskyní, kde jsme si chtěli odpočinout a pak jít dále podle plánu.
    Ještě jsem se vrátil zeptat se jestli je stará cesta kolem chrámu Purpurového oblaku stále průchodná, když stařík ukázal na velkou pánev plnou něčeho co vypadá jako kuskus s vejci a zeleninou. Je schůdná odpověděl a podával mi misku s obědem. Posadili jsme se na malé dřevěné židle a mnich ke stolu naproti nám. Oběd chutnal velmi zdravě a lehce. V průběhu oběda jsme se velice zasmáli a kamarádka si mnicha velmi oblíbila. Je pravda, že každé jeho pobízívé gesto bylo doprovázeno úžasným, velmi radostným úsměvem a pohybováním se na židli jako malé radostné nevinné dítě když není schopno posedět a na něco se moc těší. Staříkova spontánost skutečně připomíná nevinnost a důvěřivost malých dětí. Pak vstal, uchopil mě za ruku a vedl k velké pánvi, kde bylo stále ještě hodně jídla. Porce, kterou jsme dostali byla tak velká, že jsme s poděkováním přídavek odmítli. Když jsme dojedli, pochválili jsme kuchaři vaření a s díky položili prázdné misky na stůl.
   Ovšem to, že byly misky prázdné byla pouze naše iluze. Po tom co následovalo jsem se cítil být tím kdo skutečně jsem –  turistou ze země přebytků a plýtvání na návštěvě ve světě skutečného taoismu a života neodděleného od přírody a jejich zákonů. Tedy na návštěvě ve světě tohoto přátelského mnicha oddaného kultivaci v odloučení.
   Bez jakéhokoliv gesta, pohnutky či emoce milý mnich vzal do rukou postupně mou a pak  misku mé kamarádky, prstem ji obkroužil a vyčistil od posledního drobečku. Co sesbíral otřel do své misky a s chutí snědl. Ani náznak, ani pohled, ani gesto, které by nám mělo naznačit, že plýtvat se nemá. Pouze opět úžasný úsměv plný životních zkušeností, dobroty srdce, která pramení z těžkých životních zkoušek a hlubokého porozumění životu, a radosti z přítomnosti nových hostů, kteří s ním poobědvali.
   Na velké pánvi byla stále spousta jídla. Po této lekci opravdového taoisty jsme poděkovali a chtěli nabídnout ovoce. Po malém zápolení nás stařík nakonec přesvědčil, že on je pánem jeskyně a platí tudíž co jeho srdce nařídí. Samozřejmě nepřijal. Na rozloučenou jsme si podali ruce a můj dojem byl, že si mnich přátelské podání rukou velmi užíval. Jako si velcí přátelé užívají obětí po dlouhých letech odloučení. Já i kamarádka jsme si jeho vřelé a přátelské rozloučení také velmi užili. Se zvláštním tichem uvnitř jsme se vydali na cestu, která vedla strmě dolů po kamených schodech skrze kamennou bránu …
*
Srdečné rozloučení nebylo směřováno mě a mé kamarádce, ale komukoliv kdo přijde na návštěvu v tichosti a s respektem. Na návštěvu kamkoliv – do domu, do jeskyně, do cizí země … Všem kdo přijdou a méně mluví a více naslouchají. Všem, kteří vědí, že v životě neexistuje moment kdy víme dost nebo více než ti druzí. Že život je škola a my jsme žáci, ne profesoři …

Ti kdo mluví nevědí, ti kdo vědí nemluví …     Tao De Jing

*
Vědět, že plýtvat jídlem se nemá a mluvit o tom a přednášet o tom na jedné straně, a na druhé straně neplýtvat jídlem jsou dvě naprosto odlišné věci. Nejde pouze o jídlo, ale o všechny životodárné zdroje.

                                … vědět jak očistit okno u auta je znalost,
                                     udělat to - je moudrost ….                                z filmu Peaceful Warrior

*
Stařičký mnich odvedl mistrovskou práci. Vyučovat vlastním příkladem je velmi vzácné. Chceme li změnit svět k lepšímu, buďme dostatečně silní a změňme svůj vlastní život a buďme příkladem ostatním. Nikoho jiného nelze změnit nežli sebe sama. Když to zvládneme můžeme motivovat další, aby i oni vzali svůj život do vlastních rukou a pokusili se změnit sami sebe k lepšímu … proč ? protože my jsme svět … podle známeho českého rčení … chceš-li změnit svět, začni sám u sebe …